Ahoj! Rodila jsem v Karlových Varech v listopadu 2025 a slíbila jsem si, že o tom jednou napíšu. Bude to delší čtení, tak si uvař čaj.
Spoiler hned na začátek: vybavení porodnice a porodní sál hodnotím na jedničku, porod byl rychlý a manžel byl celou dobu se mnou. Šestinedělí na oddělení mi ale psychicky dalo víc zabrat než samotný porod. Spoustu věcí bych dnes udělala jinak, tak jsem je sepsala, ať to máš jednodušší.
Co v článku najdeš
- Karlovarská porodnice je vybavená opravdu luxusně
- Kontrakce začaly ve tři ráno a v šest už jsme jeli
- Na příjem jsem měla všechny papíry připravené
- Nejnepříjemnější bylo ležet s pásy monitoru
- Klystýru jsem se bála zbytečně
- Porodila jsem za dvacet minut a rajský plyn na mě moc nefungoval
- Bonding s tátou byl okouzlující moment
- Na šestinedělí mi bylo nejhůř
- Péči o miminko mi moc neukázali
- Kojení se v porodnici nerozjelo
- Nejvíc mi pomohly laktační poradkyně
- Co bych dnes udělala jinak
- Sečteno podtrženo
Karlovarská porodnice je vybavená opravdu luxusně
Podrobně to rozepisuju v článku Taška do porodnice, tady jen ve zkratce, co všechno porodnice zajistí:
- Oblečení pro miminko: body, dupačky, čepičky i ponožky. Na pokoji pro miminko vlastní oblečení nepotřebuješ.
- Pleny, krém na zadeček a teploměr: pleny průběžně doplňují, jen se nám párkrát stalo, že zbyla poslední, proto doporučuji si pár plen přibalit do kufru na šestinedělí.
- Noční košile pro maminky: když jsem chtěla čistou, sestřička mi ji donesla z vozíčku. První dva dny jsem je vděčně nosila, pak jsem přešla na svoje.
- Poporodní vložky: jsou funkční, jen já měla radši svoje, líp tvarované.
- Ledovače do kalhotek: leží v mrazáku na chodbě, volně pro všechny. Jsou to vlastně prezervativy se zmrzlou vodou a fungují skvěle.
- Odsávačka Medela k zapůjčení: při problémech půjčí i kloboučky a chladivé obklady na prsa.
- Kuchyňka na chodbě: jogurty, müsli, banány, jablka, džusy, mléko v lednici, kojicí čaj a rychlovarná konvice.
Jídlo bylo navíc moc chutné, a když jsem oběd nestihla, nic se nedělo, na chodbě se člověk nají ze svačinek.
Vlhčené ubrousky pro miminko tam nejsou. U přebalovacího pultu je velké umyvadlo a zadeček se omývá pod tekoucí vodou. Mně to s čerstvě narozeným miminkem přišlo dost nebezpečné, necítila jsem se na takovou manipulaci s miminkem připravená, takže jsem byla ráda za svoje ubrousky.
💡 Hned první den se zeptej sestřičky, co všechno na chodbě najdeš. Mrazák s ledovači i kojicí čaj jsem objevila až ve chvíli, kdy jsem je nutně potřebovala. Nikdo mi to dopředu neřekl.
Kontrakce začaly ve tři ráno a v šest už jsme jeli
První kontrakce přišly ve tři hodiny ráno a v šest jsme odjížděli do porodnice. Cestu jsme měli natrénovanou a ze dne otevřených dveří jsme od sestřiček věděli, kde zazvonit a kudy jít na příjem. Tohle ti moc doporučuju, v kontrakcích se nic nehledá dobře.
Na příjem jsem měla všechny papíry připravené
Sestřička na příjmu byla milá a ptala se na spoustu věcí, i když jsem většinu měla vyplněnou dopředu v porodním plánu. Doklady jsem měla nachystané, abych se na příjmu nezdržovala:
- porodní plán
- kopii občanky a kartičky pojišťovny
- kopie výsledků screeningů
- výstupní vyšetření z porodnice
- kopii těhotenské průkazky
Pro jistotu jsem měla i oddací list, protože jsem někde četla, že ho chtějí. Nechtěli.
Ptali se mě i na moje přání, v jaké poloze chci rodit, jestli chci bylinnou napářku a podobně. Mě to ale v tu chvíli bolelo tak, že jsem nechtěla vůbec nic, jen porodit. 😃 Řekla jsem si jen o rajský plyn na bolest, ten mi pak donesli do pokoje, kde jsem rodila.
Nejnepříjemnější bylo ležet s pásy monitoru
Asi 20-30 minut jsem musela ležet s monitorovacími pásy na břiše a bylo to extrémně nepříjemné. Když jsem se zeptala, jestli si můžu stoupnout, nemohla jsem. Sestřičky odešly do vedlejší místnosti a jen se chodily ptát, jestli je všechno v pořádku. Naštěstí se mnou byl manžel, takže jsme to zvládli spolu. Pak mě rychle vyšetřily, zjistily, že porod se blíží, a poslaly nás do porodního boxu (místnost s vlastní koupelnou, lehátkem pro mě, křeslem pro manžela).
Klystýru jsem se bála zbytečně
Klystýr se dává v první době porodní, tedy ještě předtím, než začneš tlačit. Není povinný, sestřičky se zeptají, jestli ho chceš, dali mi ho v porodním boxu, když jsem si lehla na lehátko.
Klystýru jsem se měsíce před porodem bála, protože jsem ho nikdy neměla. Asi měsíc před porodem jsem si proto koupila v lékárně klystýrové lahvičky a zkusila si ho doma. Zjistila jsem, že je to úplně v pohodě, takže když se mě na něj sestřičky zeptaly, řekla jsem ano a věděla jsem, co mě čeká.
Vodu jsem se snažila udržet co nejdéle, ale asi po deseti minutách jsem musela na záchod. Během porodu pak už s tímhle nebyl žádný problém, takže klystýr svou práci udělal.
Porodila jsem za dvacet minut a rajský plyn na mě moc nefungoval
V boxu mi říkali, ať hlavně netlačím a bolest prodýchávám. Jenže u mě to šlo tak rychle, že jsem asi po 10-15 minutách hlásila, že už musím tlačit, že to jinak nejde. Samotný porod trval 15-20 minut.
Dostala jsem bombu s rajským plynem, ať si dýchám, jak potřebuju. To bylo super, dokud nepřišly opravdu silné bolesti. Na mě plyn moc nepůsobil a bolest jsem cítila hodně. Když jsem pak poprosila o něco silnějšího, bylo už pozdě a nic dalšího mi dát nemohli. Silná bolest ale naštěstí netrvala dlouho a na šití po porodu byl rajský plyn příjemný.
Snažila jsem se porod nedramatizovat a bolest nijak nekomentovat. Hraní si na hrdinu mi ale moc nejde, a když jsem manželovi oznámila, že to nevydržím (ve skutečnosti jsem mu řekla, že asi umřu), dostala jsem od sestřiček suvenýr: dřevěný hřebínek s vypáleným nápisem „Kontrakce je kámoš“. 😃 No, jak říkám, snažila jsem se nedramatizovat.
Nejvíc mi pomohlo, že byl manžel se mnou. Myslím si, že u porodu má mít člověk někoho blízkého. Pupeční šňůru mu nabídli přestřihnout, ale to raději nechal na profesionálech. 😄
Bonding s tátou byl okouzlující moment
Po porodu mi syna dali na bonding, otřeli ho, zvážili a udělali základní úkony, se kterými jsme souhlasili. Bonding byl nádherný zážitek, syn se rovnou i přisál k prsu, bylo to super a měli jsme dost času pro sebe. Pak ho dali na bonding i manželovi. Sundal si tričko, posadili ho do křesla a syna mu položili na hruď. Dívat se na ně byl pro mě úžasný zážitek a manžel byl moc rád, že tuhle chvíli se synem měl také.
Doporučuju to všem tátům. Chápu, že se spousta chlapů může stydět sundat si tričko přede všema sestřičkama, třeba když mají pár kilo navíc. Byla by ale velká škoda, kdyby jim stud vzal tak krásný zážitek.
Moc oceňuju, že se všechno po porodu odehrálo v jedné místnosti. Syn byl pořád s námi a nikam ho neodnášeli. V boxu jsme pak čekali ještě asi hodinu, protože pokoje byly skoro plné. Chtěli jsme rodinný pokoj, ten ale taky nebyl volný, takže mě nakonec dali k mamince, která rodila den před námi.
Na šestinedělí mi bylo nejhůř
Na pokoj mě odváželi zrovna ve chvíli, kdy manžel odběhl do auta pro velký kufr, a to mě hodně mrzelo. Před dveřmi pokoje mě chtěl pán, který mě vezl na lehátku, dovézt až dovnitř. Sestra, myslím, že vrchní, na to rázně řekla: „Tak snad paní půjde sama, ne? Od porodu už je to dlouho.“ V tom měla pravdu a vstát jsem normálně zvládla. Jen mě to vůbec nenapadlo, od porodu jsem ležela a netušila jsem, jestli se mi nepodlomí kolena.
Ten tón mě ale dostal. Neměla jsem u sebe skoro žádné věci, jen tašku na porod, neměla jsem u sebe manžela ani rodinný pokoj, o který jsem moc stála. Najednou jsem si nepřipadala jako maminka, která právě porodila, ale jako položka na seznamu, kterou je potřeba co nejrychleji odbavit. Malá, bezbranná a úplně sama.
Hned mě vzali do koupelny, ať se osprchuju. Sprchový gel jsem měla ve velkém kufru, myslím, že jsem měla jeden i v porodní tašce, ale ten jsem si pravděpodobně zapomněla v koupelně v porodním boxu! Čistý ručník, poporodní kalhotky a vložku jsem naštěstí měla v tašce. Gel mi sestřičky daly erární. Chvíli se dívaly, jestli se zvládnu osprchovat, a pak mi nechaly soukromí. Na nic se neptaly, rovnou mi říkaly, co mám dělat.
Rozbrečela jsem se skoro hned, jak jsem vešla do pokoje, před všemi. Sestřičky to okomentovaly, že si prý poplače každá, ale takhle brzo snad ještě nikdo. 😄 Všechno to na mě dolehlo najednou, ztráta soukromí a pocit, že jsem oslabená a musím poslouchat, co mi kdo řekne.
Naštěstí byla spolubydlící moc fajn. Pořád jsme si o něčem povídaly a bez ní bych asi probrečela celý pobyt.
💡 Hygienu na první sprchu si dej do už tašky na porod, ne do velkého kufru. Sprcha přijde hned po příchodu na pokoj a kufr v tu chvíli nemusíš mít u sebe. Víc o tom píšu v článku Taška do porodnice.
Péči o miminko mi moc neukázali
Žádnou ukázku přebalování ani manipulace s novorozencem jsem nedostala. Naštěstí jsem si to nastudovala dopředu a viděla spoustu videí a přebalovat jsem uměla. Ukázali nám, jak miminko koupat, a na požádání nám s manželem udělali i přednášku o první pomoci.
Porodnice byla v té době opravdu plná, možná proto jsem měla pocit, že na mě nikdo nemá čas. Když mi při kojení něco spadlo na zem, uklízečka jen řekla „Spadlo vám něco“. Poděkovala jsem, že si to seberu, až dokojím, ale přišlo mi, že normální by bylo mi to podat. Když jsem pak zůstala o den déle, zeptala se mě: „Vy jste ještě tady?“ Nejspíš to nemyslela zle, ale já už v té době brala zle všechno.
Kojení se v porodnici nerozjelo
Kojení je kapitola sama pro sebe a chystám o něm samostatný článek. Tady aspoň to hlavní. Asi druhý den se mi nalila prsa a mléko v nich ztvrdlo. Dalo se tomu předejít, stačilo syna v tu chvíli přiložit, aby mléko trošku odsál a poté případně použít odsávačku. Jenže sestřička, která mi syna přinesla, spěchala a navrhla, že mu dá umělé mléko, protože má hlad. Dostával ho tehdy na přilepšenou, protože dost ubral na váze. Já jsem neprotestovala, prostě mě nenapadlo říct, že ho chci přiložit, že mám nalitá prsa…
Odsávačku mi půjčili, ale neuměla jsem s ní a nic jsem neodsála. Odsávačka byla v pořádku, tahle chyba byla moje, měla jsem si hned říct o pomoc.
Jakmile se o mém problému vědělo, sestřičky se mi hodně věnovaly a ukazovaly mi, jak prsa masírovat, aby se mléko uvolnilo a nedostala jsem zánět. Jedna, která mi hodně pomáhala, na mě ale byla nakonec naštvaná, že jsem pro udržení laktace udělala málo. Vyčetla mi to, že jsem nepila kojicí čaj, jenže já vůbec nevěděla, že v kuchyňce na chodbě je. Našla jsem ho až po té výčitce.
Dostala jsem kapky na zředění mléka (Secatoxyn), aby z tvrdého mléka nevznikl zánět. Mléko po nich změklo, ale úplně se vytratilo. Velkou roli v tom určitě hrál i stres.
V porodnici jsem kvůli mléku zůstala asi o dva dny déle, než bych musela. Manžel mě přemlouval, že je lepší rozjetí laktace řešit tam s doktory než doma sama s internetem. 😃
Nejvíc mi pomohly laktační poradkyně
V den odchodu za mnou přišla laktační poradkyně z porodnice, jestli nepotřebuju pomoct a dala mi na sebe kontakt. Hned druhý den za námi přišla domů. Byla úžasná, ukázala nám koupání, polohy při kojení a dala nám spoustu praktických rad na první měsíc. Odcházela s tím, že jsme s manželem měli pocit, že to teď zvládneme sami.
O den nebo dva později přišla druhá laktační poradkyně. Mléko se už začalo tvořit, ale syn nechtěl pít. Poradila mi, ať vydržím prso intenzivně nabízet 10-15 minut. Já to totiž po pěti minutách vzdávala a dala mu umělé mléko. Když jsem vydržela, začal pít. Tahle rada mi zachránila kojení.
Co bych dnes udělala jinak
- Vzala bych si vlastní ortodontický dudlík: syn v porodnici hodně plakal a sestřičky se zeptaly, jestli mu můžou dát dudlík. Dostal klasickou třešinku a na tu si zvykl. Dnes bych mu nabídla nejdřív vlastní ortodontický dudlík, který je lepší pro vyvíjející se chrup, a třešinku jako zálohu. Třešinku je navíc potřeba odnaučovat, až začnou růst zoubky.
- A k dudlíku cestovní sterilizátor: s malým UV sterilizátorem bych si dudlík na pokoji umyla a vysterilizovala sama. Na chodbě je sice horká voda, ale sterilizátor je pohodlnější.
- Nenechala bych syna plakat v postýlce: jedna sestřička, která dělala vyšetření sluchu, mi poradila, ať syna nechám plakat v postýlce, zahoupu s ní a něco mu povídám, ale z postýlky ho neberu, aby si nezvykl, že stačí zabrečet a já si ho vezmu. Byla jsem v takovém režimu, že jsem poslouchala všechny rady doktorů a sestřiček, takže i tuhle. Kdybych to mohla vrátit, touhle radou se neřídím. Když takhle malé miminko pláče, je podle mě v pořádku a dokonce žádoucí ho pochovat. Že to byla špatná rada, jsem si uvědomila až doma, kdy jsem byla v pohodě a mohla se řídit vlastním rozumem a citem, a ne striktně tím, co poradí sestřička.
- Nejedla bych tolik čokolády a sladkostí: v porodnici nám dávali sladké a já navíc dostávala hromady čokolády, kterou jsem pořád jedla. Syn měl potíže s bříškem a skoro pořád plakal. Laktační poradkyně mi řekla, ať čokoládu úplně vyřadím, a jakmile jsem to udělala, pláč i potíže s bříškem u nás přestaly. Stačila normální strava bez nadýmavých jídel a bez tun cukru.
- Hned bych se zeptala, co je na oddělení k dispozici: kojicí čaj, mrazák s ledovači, svačinky.
- U nalitých prsou bych si hned řekla o pomoc s přiložením nebo s odsávačkou, dokud mléko ještě neztvrdlo.
Sečteno podtrženo
Vybavení porodnice: na jedničku, zajistí skoro všechno kromě vlhčených ubrousků.
Porod: rychlý, s manželem po boku. Bonding pro tátu doporučuju všem.
Šestinedělí: personál na mě neměl moc času a já to nesla těžce. Nikdo mi přitom nic špatného neudělal, asi jsem byla hodně přecitlivělá.
Nejvíc mi pomohly: spolubydlící na pokoji a laktační poradkyně.
Co jsme pak doma opravdu používali, jsem sepsala v článku Výbavička pro miminko, a první hračky v článku Hračky pro miminko 0-3 měsíce.
Tenhle článek popisuje moji osobní zkušenost z listopadu 2025. Postupy i vybavení porodnice se můžou měnit, to nejdůležitější si ověř přímo v porodnici, třeba na dni otevřených dveří.
