Jak jsem se sem dostala

Ještě před vysokou školou jsem strávila rok v Anglii jako au-pair u ročního miminka. Pak jsem šla studovat učitelství na Univerzitu Karlovu a už při studiu jsem začala učit v soukromých anglických školkách – dohromady čtyři roky, většinou s dvouletými a tříletými dětmi. Po škole jsem nastoupila na ZŠ Barrandov na Chaplinově náměstí v Praze, kde jsem dva roky učila jako třídní učitelka ve čtvrté a páté třídě.

Pak jsem odešla. Ne proto, že by mě učení přestalo bavit, ale protože mě chytlo programování – a dneska se jím živím. Tenhle web mimochodem není hotové řešení, které bych si někde koupila. Píšu si ho sama, včetně srovnávání cen ve čtrnácti e-shopech i vyhledávače dětských hřišť.

V listopadu 2025 se nám narodil syn a já se ocitla přesně tam, kde jsi možná teď ty: nad mobilem ve tři ráno, s dvaceti otevřenými záložkami a otázkou, jestli tohle dítě opravdu potřebuje. S tím rozdílem, že u hraček jsem aspoň tušila, kam se dívat.

Tak vznikl tenhle web. Zapisuju si sem, co jsem zjistila, aby to někdo další nemusel hledat znovu. A úplně sama na to nejsem – tím nejpřísnějším kontrolorem je náš syn, který hračky podrobuje každodenním zátěžovým testům.

Z čeho vycházím

Dohromady je to asi sedm let mezi dětmi – od ročního miminka po páťáky. Nejvíc času jsem strávila s dvouletými a tříletými, což je shodou okolností přesně věk, na který se ptá většina z vás.

Prakticky to znamená jednu věc: většinu hraček, o kterých tu píšu, jsem neviděla poprvé na fotce v e-shopu. Ve školce projde stejná hračka rukama celé třídy, každý den, celé měsíce. Je z toho vidět, co vydrží, po čem děti opravdu sahají a co po týdnu zůstane ležet v koši.

Plastelína Play-Doh je přesně ten případ. Doma ji zatím nemáme, syn je na ni malý. Ale ve školce jsem ji otevírala roky, takže vím, jak rychle vysychá, když se špatně zavře, a že se barvy stejně smíchají dohromady, ať děláš, co děláš.

Neznamená to, že mám na všechno recept. Je to zkušenost z několika školek a jedné třídy, ne výzkum. A hlavně: být učitelka a být máma jsou dvě dost jiné věci. Ve školce jsem měla systém, přípravy a osm hodin denně jen s dětmi. Doma mám jedno dítě, nevyspání a čtvrt hodiny, než se vzbudí. Spousta věcí, které jsem znala z teorie, vypadá zevnitř jinak – a snažím se sem psát obojí.

Čtyři zásady, ze kterých neslevím

Co znamená „zdravotně nezávadné“?

U produktů se snažím vybírat ty, které splňují uznávané standardy. Co jednotlivé pojmy znamenají?

• Značení CE – povinný základ pro všechny hračky prodávané v EU. Výrobce jím potvrzuje, že hračka splňuje evropské bezpečnostní požadavky. Pozor ale: CE si výrobce uděluje sám, proto ho beru jako nutné minimum, ne jako výhru.
• Normy EN 71 – evropské normy bezpečnosti hraček. Hlídají mechanickou bezpečnost (malé části, ostré hrany), hořlavost i chemii – část EN 71‑3 třeba kontroluje, aby se z materiálu neuvolňovaly těžké kovy jako olovo nebo kadmium, když dítě hračku olizuje.
• Nové nařízení EU o bezpečnosti hraček (2025/2509) – platí od ledna 2026 a dál zpřísňuje chemické limity: nově zakazuje mimo jiné endokrinní disruptory, tedy látky narušující hormonální systém. Dobrá zpráva pro nás rodiče – pravidla jdou správným směrem.
• OEKO‑TEX Standard 100 – certifikace textilu testovaného na více než sto škodlivých látek. Třída I je nejpřísnější a platí právě pro výrobky pro děti do 3 let. U výbavičky a textilních hraček je to moje oblíbená jistota.
• Vyhláška 84/2001 Sb. – české hygienické požadavky na výrobky pro děti do 3 let: limity těžkých kovů a formaldehydu, zakázaná barviva.
• A samotné materiály – masivní dřevo s barvami na vodní bázi (ideálně z lesů s certifikací FSC), certifikovaná bavlna, kvalitní plasty bez BPA a ftalátů.

Jak se produkt dostane na web

1. Objevím ho. Buď ho sami doma používáme, nebo ho znám z praxe ve školce a ve třídě, nebo na něj narazím při průzkumu novinek a doporučení od jiných maminek.
2. Ověřuji materiály. Pročítám detailní popisy u výrobců či spolehlivých e-shopů. Hledám informace o původu dřeva, použití nezávadných barev nebo složení textilu.
3. Pročtu recenze. U produktů, které jsem sama nekoupila, hledám zkušenosti rodičů: jak věc vydrží každodenní hraní a jestli po měsíci ještě drží barva nebo produkt pohromadě.
4. Promyslím, co dítěti (nebo mamince) dá. Jaké dovednosti rozvíjí, pro jaký věk dává smysl a jaké aktivity se s ním dají vymýšlet.
5. Teprve pak ho zařadím. Napíšu k němu naši zkušenost nebo důvody, proč ho doporučuji – a u řady hraček přidám i konkrétní tipy, jak si s nimi hrát.

Co u mě nenajdeš

• hračky bez značení CE nebo neznámého původu,
• výrobky, u kterých se mi nepodařilo dohledat materiály a složení,
• hračky bez přidané hodnoty pro vývoj dítěte – hledám věci, se kterými dítě roste, ne které jen zaplní košík,
• produkty zařazené jen proto, že mají vysokou provizi.

Máš tip na skvělý produkt, nebo naopak zkušenost, která by mě od nějakého doporučení odradila? Napiš mi – web roste i díky zpětné vazbě od tebe.