Jak jsem se sem dostala

1. Anglierok jako au-pair u ročního miminka
2. Školky4 roky s dvouletými a tříletými
3. ZŠ Barrandov2 roky třídní ve 4. a 5. třídě
4. Programovánídneska se jím živím
5. Mámaod listopadu 2025
6. Tenhle webpíšu si ho sama

Ještě před vysokou školou jsem strávila rok v Anglii jako au-pair u ročního miminka. Pak jsem šla studovat učitelství na Univerzitu Karlovu a už při studiu jsem začala učit v soukromých anglických školkách – dohromady čtyři roky, většinou s dvouletými a tříletými dětmi. Po škole jsem nastoupila na ZŠ Barrandov na Chaplinově náměstí v Praze, kde jsem dva roky učila jako třídní učitelka ve čtvrté a páté třídě.

Pak jsem odešla. Ne proto, že by mě učení přestalo bavit, ale protože mě chytlo programování – a dneska se jím živím. Tenhle web mimochodem není hotové řešení, které bych si někde koupila. Píšu si ho sama, včetně srovnávání cen z desítek e-shopů i vyhledávače dětských hřišť.

V listopadu 2025 se nám narodil syn. Nakupování všeho možného je prostě součástí mateřské a brzy se ukáže, co se opravdu hodí a co zůstane ležet v šuplíku. Na web proto dávám hlavně věci, které jsme si sami vyzkoušeli a které se nám osvědčily.

Tak vznikl tenhle web. Zapisuju si sem, co jsem zjistila, aby to někdo další nemusel hledat znovu a vybral napoprvé dobře. A úplně sama na to nejsem, nejpřísnějším kontrolorem je náš syn, který hračky podrobuje každodenním zátěžovým testům.

Synův obličej na webu ani na sítích neukazuju. Když se na fotce nebo ve videu objeví, je zezadu, vidíš jen jeho ručičky a nožičky, nebo má přes obličej srdíčko. Až bude velký, ať se sám rozhodne, kde chce být vidět.

Z čeho vycházím

Dohromady je to asi sedm let mezi dětmi – od ročního miminka po páťáky. Nejvíc času jsem strávila s dvouletými a tříletými, což je shodou okolností přesně věk, na který se ptá většina z vás.

Prakticky to znamená jednu věc: většinu hraček, o kterých tu píšu, jsem neviděla poprvé na fotce v e-shopu. Ve školce projde stejná hračka rukama celé třídy, každý den, celé měsíce. Je z toho vidět, co vydrží, po čem děti opravdu sahají a co po týdnu zůstane ležet v koši.

Plastelína Play-Doh je přesně ten případ. Doma ji zatím nemáme, syn je na ni malý. Ale ve školce jsem ji otevírala roky, takže vím, jak rychle vysychá, když se špatně zavře, a že se barvy stejně smíchají dohromady, ať děláš, co děláš.

Neznamená to, že mám na všechno recept. Je to zkušenost z několika školek a jedné třídy, ne výzkum. A hlavně: být učitelka a být máma jsou dvě dost jiné věci. Ve školce jsem měla systém, přípravy a osm hodin denně jen s dětmi. Doma mám jedno dítě, nevyspání a čtvrt hodiny, než se vzbudí. Spousta věcí, které jsem znala z teorie, vypadá zevnitř jinak – a snažím se sem psát obojí.

Čtyři zásady, ze kterých neslevím

Na co se dívám u bezpečnosti

U produktů se snažím vybírat ty, které splňují uznávané standardy. Co jednotlivé pojmy znamenají?

• Značení CE – povinný základ pro všechny hračky prodávané v EU. Výrobce jím potvrzuje, že hračka splňuje evropské bezpečnostní požadavky. Pozor ale: CE si výrobce uděluje sám, proto ho beru jako nutné minimum, ne jako výhru.
• Normy EN 71 – evropské normy bezpečnosti hraček. Hlídají mechanickou bezpečnost (malé části, ostré hrany), hořlavost i chemii – část EN 71‑3 třeba kontroluje, aby se z materiálu neuvolňovaly těžké kovy jako olovo nebo kadmium, když dítě hračku olizuje.
• Nové nařízení EU o bezpečnosti hraček (2025/2509) – platí od ledna 2026 a dál zpřísňuje chemické limity: nově zakazuje mimo jiné endokrinní disruptory, tedy látky narušující hormonální systém. Dobrá zpráva pro nás rodiče – pravidla jdou správným směrem.
• OEKO‑TEX Standard 100 – certifikace textilu testovaného na více než sto škodlivých látek. Třída I je nejpřísnější a platí právě pro výrobky pro děti do 3 let. U výbavičky a textilních hraček je to moje oblíbená jistota.
• Vyhláška 84/2001 Sb. – české hygienické požadavky na výrobky pro děti do 3 let: limity těžkých kovů a formaldehydu, zakázaná barviva.
• A samotné materiály – masivní dřevo s barvami na vodní bázi (ideálně z lesů s certifikací FSC), certifikovaná bavlna, kvalitní plasty bez BPA a ftalátů.

Jak se produkt dostane na web

1. Objevím ho. Buď ho sami doma používáme, nebo ho znám z praxe ve školce a ve třídě, nebo na něj narazím při průzkumu novinek a doporučení od jiných maminek.
2. Ověřuji materiály. Pročítám detailní popisy u výrobců či spolehlivých e-shopů. Hledám informace o původu dřeva, použití nezávadných barev nebo složení textilu.
3. Pročtu recenze. U produktů, které jsem sama nekoupila, hledám zkušenosti rodičů: jak věc vydrží každodenní hraní a jestli po měsíci ještě drží barva nebo produkt pohromadě.
4. Promyslím, co dítěti (nebo mamince) dá. Jaké dovednosti rozvíjí, pro jaký věk dává smysl a jaké aktivity se s ním dají vymýšlet.
5. Teprve pak ho zařadím. Napíšu k němu naši zkušenost nebo důvody, proč ho doporučuji – a u řady hraček přidám i konkrétní tipy, jak si s nimi hrát.

Co u mě nenajdeš

• hračky bez značení CE nebo neznámého původu,
• výrobky, u kterých se mi nepodařilo dohledat materiály a složení,
• hračky bez přidané hodnoty pro vývoj dítěte – hledám věci, se kterými dítě roste, ne které jen zaplní košík,
• produkty zařazené jen proto, že mají vysokou provizi.

Máš tip na skvělý produkt, nebo naopak zkušenost, která by mě od nějakého doporučení odradila? Napiš mi – web roste i díky zpětné vazbě od tebe.